Impresionismus
je umělecký směr, který vznikl koncem 19. století. Byl reakcí na ateliérovou malbu, jeho cílem je malba v přírodě, kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle. Navazuje na realismus, se kterým má mnoho společných prvků.
Pojem impresionismus je odvozen od obrazu Clauda Moneta Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce), který byl roku 1874 vystaven na výstavě nezávislých malířů v Paříži. Poprvé tento pojem (v hanlivém smyslu) použil kritik Louis Leroy, neboť obraz považoval za nedokončený. Prosazení impresionismu ukončilo tradiční akademické umění a nastal rozvoj moderního umění.
První impresionisté stáli ve své době mimo běžný vkus, neboť nerespektovali mnoho tehdy platných pravidel výtvarného umění. Zcela programově odmítli hledat ideální krásu, ale naopak chtěli zachytit přirozenou krásu v jejich okolí a v danou chvíli. Podstatné bylo i to, že nemalovali v ateliéru, ale venku v přírodě, zahradě (nebo alespoň z otevřených dveří), což jim umožnilo pozorovat přírodu a pokoušet se zachytit hru stínů a slunečního světla.
Typické impresionistické obrazy se poznají podle toho, že jsou tvořeny krátkými tahy (resp. doteky) štětcem, s nemíchanou barvou (především zářivé a jasné barvy), čímž vznikl strukturní povrch, který je odlišuje od děl jejich předchůdců. Komposice díla bývá zjednodušená a inovační; důraz je kladen spíše na celkový efekt než na detaily. Celek díla je možno vnímat až s určitým odstupem.
Světoví malíři
- Eugene Boudin
- Marie Cassatt
- Gustave Caillebotte
- Camille Corot
- Edgar Degas
- Henri de Fantin-Latour
- Henri de Toulouse-Lautrec
- Laura Muntzová Lyall
- Édouard Manet
- Claude Monet
- Berthe Morisot
- Camille Pissarro
- Pierre-Auguste Renoir
- Alfred Sisley
- Paul Gauguin
- Vincent van Gogh
- Paul Cézanne
Čeští malíři
Expresionismus
evropský umělecký směr. Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality. Tento směr většinou nebývá řazen k avantgardním směrům.
Pojem expresionismus vytvořil český umělecký historik Antonín Matějček v roce 1910 jako opak od slova impresionismus. Tento termín bývá vykládán jako „pocit úzkosti“, což souvisí s tím, že většina expresionistických děl je neveselá a tento pocit se snaží navodit. Jeho cílem bylo ukázat úpadek člověka 19. stol. Vše je uváděno ve vztahu k věčnosti. Za druhé světové války byl označen za zvrhlé umění. Centrem byly časopisy Die Aktion a Der Sturm.
Expresionismus vychází ze stejných základů jako fauvismus, jehož počátky ovlivnil. Zjednodušeně lze říci, že expresionismus se prosadil především v německy mluvících zemích, zatímco fauvismus byl populární ve Francii a zemích, kde převažoval její vliv.
Je charakteristické zaměřením na vnitřní psychické stavy, projevuje se deformací barev a tvarů. Na toto období mělo značný vliv pravěké a lidové malířství; dětská kresba. Barevné plochy jsou ohraničovány linkou, velmi často používali čisté barvy, nesnažili se o perspektivu. Využíval se protiklad světla a stínu. Počátky expresionismu byly ovlivněny i neoimpresionismem, který expresionismus později zcela zavrhl a vůči němuž se stavěl do protikladu. Podle stylu tvorby lze za předchůdce expresionismu považovat Mathiase Grünewald (vlastním jménem Mathis Gothar Neithart asi 1475 - 1528 a El Greco (vlastním jménem Domenico Theotocopuli 1541 - 1614).
Světoví představitelé
- Edvard Munch
- Vasilij Kandinskij
- Oskar Kokoschka
- Franz Marc
- Emil Nolde
- Egon Schiele
- Chaim Soutine
- Otto Müller
- Erich Heckel
- Ernst Ludwig Kirchner
V sochařství se expresionismus prosadil výrazně méně, ale i zde působili významní sochaři např. Ernst Barlach.
Čeští představitelé
Čeští představitelé tohoto hnutí byli soustředěny do skupiny nazvané Osma, byly ovlivněni především E. Munchem. Několik představitelů (především Willi Nowak) měli přímé spojení na německý expresionismus.